Gmünd 1999

     Jindřichohradecké úzkorozchodné dráhy jsou již notoricky známé, ale méně známé už je, že na druhé straně hranice, kdysi neprodyšně uzavřené (a ještě dříve tam žádná hranice nebyla) najdeme úzkorozchodky také.
     Kdysi zde byly snahy o propojení těchto soustav (viz článek M.Kunta na tomto hyperlinku), faktem ale zůstává, že propojeny nikdy nebyly. Pokud jste viděli pohlednici jindřichohradecké U47.001, jak se prohání v Rakousku, tak vězte, že tam byla dopravena drahou - zatopená na plošinovém voze. Foto i malé povídání najede na http://drahy.wz.cz/jhradec/trat2.htm.
     Faktem je, že i dnes, po 10 letech, cítím mírné udivení, že když se jednoho dne rozhodnu podívat, jak to tam vlastně vypadá, tak se seberu a jedu. Ani celní prohlášení nikdo nechce. Vot kakój chaós!
     Aby se, někdy tak zlomyslný! osud vyřádil, nachomýtl jsem se ke dni železniční slávy, kdy v Gündu bylo kdejaké muzeum nacpané modely a železničními a železničářskými artefakty, jezdily mimořádné vlaky a jezdily parní vlaky a "úzké" depo v Gmündu bylo i pro veřejnost otevřené.
     Samozřejmě, z plánované odpolední návštěvy ve Stráži nad Nežárkou nebylo nic, ale uznejte sami, nestály tyto fotky a zážitky k nim se vážoucí, za to?

	Litschau. Zde začínáme naší prohlídku. Dráha zde končí. V této době ještě nic netušíme o rakouském dni železnice. Nádražní budova neslouží svému účelu, nikde jízdní řád, nikde ani človíčka.
	Na nádraží Litschau je tato "lokschuppen" snad největší pozoruhodností. Uvnitř je uschován dvojnápravový osobní vůz z let padesátých.
	Nagelberg. Falešná dvoukolejka v délce cca 2 kmje souběhem dvou tratí: ta vlevo vede do Litschau, ta vpravo do Heidenreichsteinu.
	Alt Nagelberg - nádraží Potkáváme první náznak, že po této trati vůbec něco jezdí. Ty podvalníky jsou ve výborném stavu. Každý má 2 třínápravové podvozky a sací brzdu.
	Alt Nagelberg - zhlaví Perfektně zrestaurovaná - nebo snad udržovaná? - vodárna. Nicméně ukazatel na stupnici ukazuje nulu - moc se tedy neužívá. Rozhodujeme se, že se podíváme ještě do Heidenreichsteinu - na konečnou druhé větve úzkorozchodky.
	Heidenreichstein - nádraží Zde nás čeká překvapení - osobní vlak s parní lokomotivou - připraven k odjezdu. Ochotný oersonál nás okemžitě obdařil jízdním řádem.
	Z jízdního řádu vysvítá, že jízda parního vlaku je jízdou mimořádnou a že dnes se mimořádné jízdy konají na úzkorozchodkách severně i jižně od Gmündu. Toto nádraží s tratí do Alt Nagelbergu patří místnímu železničnímu klubu.
	Železniční klub shromažďuje a opravuje kolejová vozidla - na kolejích je věru co k vidění.
	Skutečným klenotem zbírky je tato čtyřspřežka - zatím ještě v dost dezolátním stavu.
	Kdoví jaký bude její další osud, protože v depu Gmünd se již opravuje stejná lokomotiva.
	Souprava vyráží ze staničky Aalfeld. Na rozdíl od Česka moc fotografů nepotkávám, ale souprava je plná.
	Předjíždíme vlak a čekáme na něj na vrcholu hřebene, který trať překonává na železničním přejezdu. V porovnání s velikým bukem působí mašinka neuvěřitelně titěrně.
	Souprava přátel železnic nekončí na nádraží v Alt nagelbergu ale u zarážky na Friedhofstrasse. Lokomotiva odjede na kusou kolej ...
	... a ochotní cestující dodají soupravě impuls, aby se rozjela z mírného svahu. Všechny ruční brzdy jsou obsazeny personálem.
	Že by i v Rakousku chtěla spolková železnice nekřesťanské "ošupné"?! Každopádně je toto poněkud krkolomné řešení něčím motivováno. Takže mašinka by teď měla najet na druhý konec soupravy - ale běda, rozvod nejde přestavit. Fíra to zkouší po dobrém i palicí - nic. Také jsem vyzván, abych zatlačil - no ale praštit do šoupátka mne nenechají! Tak je to!
	Mašinku ponecháváme svému osudu - jak to s ní dopadlo - to už Vám nepovím - na nádraží Alt Nagelberg přijíždí z Gmündu souprava spolkových drah.
	Podél hranice sledujeme trať až do Gmündu. Tento úsek v rovinatém terénu již není tak zajímavý, nikde se nezastavujeme a do Gmündu brzy dorážíme. Projedeme městem a jsme na nádraží, kde potkáváme plechovou nádheru Bardotky vedle fádních tvarů moderní motorové jednotky rakouských spolkových drah.
	Nás ale zajímá nádraží "úzké" - a zejména styk dvou rozchodů. Zde vidíme nájezdový můstek, který vede z nájezdové rampy přímo na korbu vozu s normálním rozchodem. Aby mohl být nájezdový můstek správně nainstalován, je nutno odšroubovat čelník s nárazníky.
	A to jsme již v úzkém depu - toto je zatím nejstarší osobní vůz, který jsem na zdejších tratích potkal - jen škoda, že byl zrestaurován trochu kýčovitě.
	No a konečně nacházím to pravé - nájezdovou rampu na podvalníky s pedagogicky naaranžovaným čtyřnápravovým vozem. Spojené podvalníky, připojené bočními háky též k rampě vytvoří souvislou kolej, na kterou není problém nasunout vozy normálního rozchodu. Náročnější fáze nastane až poté: Podvalníky se rozpojí, roztáhnou se, aby vždy jeden podvalník byl pod jedním podvozkem nákladního vozu a spojují se cca 3-4 m dlouhými spojovacími tyčemi. Nákladní vůz se poutá řetězy vždy k jednomu podvalníku. Po pravé straně vozu na pozadí jsou patrná vystavená vozidla a dílna, ve které opravují stejnou čtyřspřežní parní lokomotivu, jakou jsme potkali v Heidenreichsteinu.
	Detail druhé koleje s nájezdovou rampou a podvalníky. Vadle podvalníků jsou poházené spojovací tyče, které současně slouží jako potrubí sací brzdy. Uvnitř postranic podvalníku lze vidět oba podvozky a mezi nimi objemný vzduchojem a svislý vzduchový válec.
	A na závěr malá mapka navštívené oblasti. Z map je patrné, že na jih od Gmündu je síť úzkorozchodek rozsáhlejší, než na severu. Tak tedy někdy na jaře - chci navštívit východní svahy Novohradských hor včetně Nebelsteinu. Snad do té doby nebude definitivně zastaven i provoz na jižní větvi.

 10.10.1999